
Ačkoliv si myslím, že je na napsání takovéhoto článku ještě moc brzy a původně jsem to měla v plánu až někdy za pár měsíců, objevilo se už několik lidí, kteří se podivují nad způsobem, jakým chceme cestovat a poznávat svět. Vesměs bych tyto lidi rozdělila na dvě skupiny. Zaprvé to jsou ti, kteří myslí, že jsme jeli do světa vydělávat, pracovat od rána do noci a nějaké ty peníze si za pár let dovézt domů. Druhá skupina se pak podivuje a nevěřícně kroutí hlavou nad tím, jak si můžeme dovolit odejít z práce a jen tak si jezdit po světě. Kde jsme na to proboha vzali? Vždyť přece i na dvoutýdenní dovolenou v Chorvatsku je třeba našetřit! Jasně, pokud si člověk platí ubytování, jídlo, vstupy a všelijaké atrakce po dobu dvou týdnů, navíc cestu, jakožto výrazný náklad také platí „jen“ kvůli dvěma týdnům, šplhá už částka výš a výš. Navíc většinou si člověk (nebo zaměstnavatel) přesně stanoví termín i místo kdy a kam chce odjet, čímž cena logicky ještě narůstá. My jsme to tak donedávna taky ještě měli, a ačkoliv jsme se snažili cestovat trochu atypicky, bez cestovky, bez průvodců a často mimo hlavní turistické trasy, základní problém (omezení v délce pobytu i možném termínu) nám zůstával. Takže jsme se rozhodli, zkusit to trochu jinak.
Nechci psát nějaký obšírný návod na to, jak začít cestovat „pomalu“, protože těch je plný internet a určitě už přede mnou byli lepší spisovatelé i zkušenější cestovatelé. Spíš chci jen všem zvídavým lidem vysvětlit, „kde na to bereme“.
Tak zaprvé, hlídáme si náklady za dopravu. Transport je jednou z nejvyšších položek v našem rozpočtu, takže pokud potřebujeme využít letecké přepravy, snažíme se i tak vychytat ty nejlevnější spoje, které se dají sehnat. Což v praxi znamená, že letenky do Norska jsme hlídali už někdy od začátku ledna (odlet byl naplánován na počátek května) a v současnosti už máme koupeny letenky do Nepálu, kam se chystáme přesunout na podzim.
