Každý máme někdy den blbec !?

Jak už mnozí z Vás vědí (furt počítáme s tím, že tyhle články čtou především naše maminky a jiní příbuzní), nedávno se nám k našemu velkému překvapení povedlo získat pracovní (WHS) víza na Nový Zéland. Moc jsme tam chtěli, ale vzhledem k rychlosti internetu na Srí Lance a hodně nízké kvótě pro ČR oproti šíleně vysokému zájmu našich krajanů jsme v získání těchto víz snad ani nedoufali. I tak jsme si ale řekli, že za pokus to přece stojí a tak jsme někdy na začátku března v půl třetí ráno srílanského času s černým čajem a sušenkami na stole zběsile vyplňovali formulář na stránkách imigračního úřadu Nového Zélandu. A světe div se, po půl hodině nervydrásajícího procesu jsme uspěli. Tedy víza sama o sobě nám schválili a vydali až cca za dva týdny, ale už samotný fakt, že jsme vyplnili žádost na pořád padajícím přetíženém serveru a úspěšně zaplatili administrativní poplatek se považuje za 99% úspěch a předpoklad přijetí. YES!

Datum konce našich Srí Lanských víz se teď ale nezadržitelně blíží a tak by „opravdu nebylo na škodu, začít plánovat náš přesun na Nový Zéland.“

Tohle jsme si řekli za poslední tři týdny asi tak jedenadvacetkrát. Průměrně každý den jednou. A tedy nastal i ten kritický den zlomu, den, kdy bychom se už buď pohádali, kvůli vlastní blbosti a neschopnosti se rozhoupat a něco naplánovat (asi jsme si už zvykli na ten „Srí Lanka style“ na všechno je čas a nikam se nespěchá) anebo bylo fakt třeba usednout k PC a mobilům a začít propočítávat. Propočítávat plusy a mínusy jednotlivých spojů, jako například kolik hodin jsme ochotni trávit při přestupech na letišti versus uspořené koruny, jak nejefektivněji využít přestupní destinace (možná dvoutýdenní poznávačka?) atd. atd.

Věděli jsme, že variant je nespočet, a tedy nebude lehké vybrat, ale odhodlaně jsme usedli k přístrojům a začali projíždět internet (díky rychlosti připojení je možná vhodnější použít slovo procházet než projíždět).

Po pár desítkách minut padl poprvé návrh letenek s přestupem v Jakartě, a tedy možnost využít přestup na prozkoumání Jávy. Tak jo, to by šlo, letenky na Jávu (Jakarta) jsme zaplatili a teď už zbývalo „jen“ naplánovat přibližný itinerář, abychom věděli, za jak dlouho cca chceme pokračovat dál na Zéland. Jáva nabízí obrovské množství krásných míst, které „musíme vidět“, a tak to nebylo nic jednoduchého. Většina těch nejatraktivnějších výletů se ale nachází na východním pobřeží Jávy (kdežto Jakarta je úplně na západě ostrova), takže to není až zas takový kousek, proto přišla na řadu i další logická myšlenka – můžeme cestovat napříč celou Jávou a po cca třech týdnech se přesunout na sousední ostrov Bali. Ten nás díky velkému množství turistů až tak neláká, ale letiště v Denpasaru je z východního pobřeží Jávy podstatně blíže než hlavní město Jakarta. A navíc se z Bali můžeme jednoduše dostat na pár dní na vedlejší ostrůvek Lombok, který jsme dávno chtěli navštívit. A jako bonus na závěr jsou letenky Denpasar (Bali) - Auckland o dost levnější než Jakarta(Jáva)-Auckland. Jupí...

Není co řešit, jdem koupit letenky Bali - Zéland. Plán by byl, takže nezbývá než vybrat tu nejvýhodnější a hotovo. Zatímco Honza už nacvakával naše údaje do počítače a řešil všechny praktické záležitosti ohledně nákupu letenek, já už jsem si v duchu i na papír malovala náš indonéský výlet. Během pročítání různých cestovatelských blogů s tipy, co na Jávě rozhodně nevynechat a kreslením si mapky ostrova jsem narazila na článek, který mou výbornou náladu během pár sekund doslova rozflákal na tisíc střípků. „A doprdele“, zaznělo i z gauče odnaproti, takže bylo jasné, že problémů je možná na světě víc. Má snaha o zastavení Honzy v nákupu letenky nebyla nutná, neb už by bylo stejně pozdě, Honzíkova karta ale naštěstí přesáhla denní limit (ten den to byly třetí letenky které jsme kupovali), takže se platbu nepodařilo provést. „Aspoň, že tak, počkej chvilku“ řekla jsem zase já a intenzivně pokračovala ve zjišťování informace, kterou jsem už podvědomě tak nějak tušila. A je to tak. Termín období ramadánu v roce 2019 se přesně shoduje s plánovaným termínem našeho cestování po Indonésii a věta „rozhodně se vyhněte cestování po Jávě v období ramadánu“, na kterou jsem narazila v jednom z článků, stejně jako v mnoha dalších o pár minut později se nedala ignorovat. Normálně bychom to brali asi s rezervou, ale Jáva, jakožto nejlidnatější ostrov světa v kombinaci s celonárodními přesuny obyvatel, kdy se každý snaží navštívit v tomto měsíci co nejvíce příbuzných… to prostě asi není to, na co teď máme morál. Navíc by se, dle internetových diskuzí, cestování i pořádně prodražilo a zkomplikovalo, neb jízdenky na vlaky a autobusy se musí objednávat dlouho dopředu, stejně tak jako levné ubytování, kterého hojně využívají místní. Nemluvě už o tom, jak moc bychom byli schopni snášet celodenní hladovku a „cpát se“ jídlem až po západu slunce. Možná by to byl silný kulturní zážitek, ale spíš si ho pro tentokrát necháme ujít a z indonéské kultury, když už tam máme ty letenky, nám prozatím bude stačit dvoudenní prozkoumávání Jakarty. S nástupem ramadánu pak nastoupíme do letadla a vydáme se směr nová dobrodružství na Novém Zélandu. A ta rozhodně budou stát za to!

A co z toho vlastně plyne? Asi jen to, že každý máme někdy den blbec a i když se člověk snaží jak chce (v našem případě třeba šetřit na letenkách), může se úplně lehce stát, že pak uděláme botu (jako náš zbytečný stopover v Jakartě), kterou jdou veškeré snahy do kytek. Ale to se prostě stává každému a svět se kvůli toho nezhroutí. A tak máme alespoň zase o historku navíc a poučení pro příště 😊 A Jáva? Ta neuteče a počká na někdy příště. To už si místní svátky prověříme předem!

Teď nás ale ještě za pár dní čeká jiná muslimská země, kde si užijeme týdenní pohodu v tom našem těžkém životě. 😊 Kde to bude a jaké to celé bude? To určitě zjistíte v nějakém z příštích článků. Do té doby ale můžete sledovat náš instagram, kde se určitě objeví fotky z této destinace mnohými nazývané "RÁJ NA ZEMI" .