Jak už mnozí z Vás vědí (furt počítáme s tím, že tyhle články čtou především naše maminky a jiní příbuzní), nedávno se nám k našemu velkému překvapení povedlo získat pracovní (WHS) víza na Nový Zéland. Moc jsme tam chtěli, ale vzhledem k rychlosti internetu na Srí Lance a hodně nízké kvótě pro ČR oproti šíleně vysokému zájmu našich krajanů jsme v získání těchto víz snad ani nedoufali. I tak jsme si ale řekli, že za pokus to přece stojí a tak jsme někdy na začátku března v půl třetí ráno srílanského času s černým čajem a sušenkami na stole zběsile vyplňovali formulář na stránkách imigračního úřadu Nového Zélandu. A světe div se, po půl hodině nervydrásajícího procesu jsme uspěli. Tedy víza sama o sobě nám schválili a vydali až cca za dva týdny, ale už samotný fakt, že jsme vyplnili žádost na pořád padajícím přetíženém serveru a úspěšně zaplatili administrativní poplatek se považuje za 99% úspěch a předpoklad přijetí. YES!
Datum konce našich Srí Lanských víz se teď ale nezadržitelně blíží a tak by „opravdu nebylo na škodu, začít plánovat náš přesun na Nový Zéland.“
Tohle jsme si řekli za poslední tři týdny asi tak jedenadvacetkrát. Průměrně každý den jednou. A tedy nastal i ten kritický den zlomu, den, kdy bychom se už buď pohádali, kvůli vlastní blbosti a neschopnosti se rozhoupat a něco naplánovat (asi jsme si už zvykli na ten „Srí Lanka style“ na všechno je čas a nikam se nespěchá) anebo bylo fakt třeba usednout k PC a mobilům a začít propočítávat. Propočítávat plusy a mínusy jednotlivých spojů, jako například kolik hodin jsme ochotni trávit při přestupech na letišti versus uspořené koruny, jak nejefektivněji využít přestupní destinace (možná dvoutýdenní poznávačka?) atd. atd.
Věděli jsme, že variant je nespočet, a tedy nebude lehké vybrat, ale odhodlaně jsme usedli k přístrojům a začali projíždět internet (díky rychlosti připojení je možná vhodnější použít slovo procházet než projíždět).
Po pár desítkách minut padl poprvé návrh letenek s přestupem v Jakartě, a tedy možnost využít přestup na prozkoumání Jávy. Tak jo, to by šlo, letenky na Jávu (Jakarta) jsme zaplatili a teď už zbývalo „jen“ naplánovat přibližný itinerář, abychom věděli, za jak dlouho cca chceme pokračovat dál na Zéland. Jáva nabízí obrovské množství krásných míst, které „musíme vidět“, a tak to nebylo nic jednoduchého. Většina těch nejatraktivnějších výletů se ale nachází na východním pobřeží Jávy (kdežto Jakarta je úplně na západě ostrova), takže to není až zas takový kousek, proto přišla na řadu i další logická myšlenka – můžeme cestovat napříč celou Jávou a po cca třech týdnech se přesunout na sousední ostrov Bali. Ten nás díky velkému množství turistů až tak neláká, ale letiště v Denpasaru je z východního pobřeží Jávy podstatně blíže než hlavní město Jakarta. A navíc se z Bali můžeme jednoduše dostat na pár dní na vedlejší ostrůvek Lombok, který jsme dávno chtěli navštívit. A jako bonus na závěr jsou letenky Denpasar (Bali) - Auckland o dost levnější než Jakarta(Jáva)-Auckland. Jupí...
