Jak se z nás stali v Nepálu vegetariáni a v Malajsii (ne)dobrovolně zase všežravci

Dva měsíce v Nepálu byly ve znamení téměř výhradně vegetariánské, často i veganské stravy. Ne, že by to bylo pro nás překvapením nebo by se maso nedalo vůbec sehnat... Spíš to bylo tak nějak dopředu naplánované, a to z mnoha důvodů. Od úspory peněz, přes důvody zdravotní, kdy je ve vyšších nadmořských výškách vhodné vhodné organismus „odlehčit“ a nezatěžovat těžko zpracovatelným masem, až po důvody ekologické a etické, kdy jsme si chtěli život vegetariánů alespoň na nějakou dobu vyzkoušet. Doma se ze zaběhnutých kolejí vyjíždí dost špatně, ale v Nepálu nám to šlo prakticky samo, neboť i sami Nepálci mají velkou část jídel vegetariánských. Vlastně mají především jedno typické jídlo, a to Dal Bhát. Dal Bhát se skládá z vařené rýže, čočkové polévky, trochu dušené zeleniny a hromádky restovaných brambor. Dal Bhát jí Nepálci na oběd i na večeři, my si ho občas prokládali smaženou rýží se zeleninou nebo těstovinami s rajčaty a někdy i sýrem. Vrcholem změny pak byla tomato pizza, která s reálnou pizzou moc společného neměla, ale byla to prostě změna chuti. I přes jednoduchost stravy jsme ale s jídlem nikdy problém neměli a po každodenním mnohakilometrovém pochodu byla i suchá rýže a hrneček černého čaje velkou pochoutkou! :)

V Malajsii je ale všechno jinak. Jídelní lístky jsou několikanásobně delší než v Nepálu a navíc jsou v každé restauraci jídla s úplně jinými názvy než v té předešlé, takže se v té směsici pojmů docela luxusně ztrácíme. Jedno je ale jisté – NASI znamená rýže a MEE jsou nudle (nudle mají podle typu ještě několik dalších označení, ale to jsme zjistili až po mnoha dnech). Problémem ale není rýže nebo nudle, které tvoří základ každého pokrmu. Problém je až jejich zpracování. První dny jsme se snažili tvrdošíjně zjišťovat, co které jídlo znamená, ale bohužel jsme vždy narazili. Dost často byl problém hned v tom, že daný Malajec/ka neumí anglicky, takže nám prd vysvětlí. Pokud anglicky uměl, byl tady problém č.2 – názvu pokrmu jsme v angličtině nerozuměli my. No a průser level master nastal v okamžiku, kdy jsme si prozřetelně vykročili na oběd se staženým offline slovníkem (data v mobilu v této zemi zatím nemáme) a s pobavením zjistili, že stejně většinu jídel neznáme ani po překladu do češtiny! Navíc dvě jídla pod stejným názvem mnohdy ve dvou restauracích vypadají úplně jinak, takže se už s tím nepářeme a ve snaze okusit různé místní mňamky vybíráme z jídeláku často jen náhodným zabořením prstu doprostřed nabídky (samozřejmě v oddílu s přijatelnou cenou). A tak se občas nestačíme divit, co před námi na talíři přistane. Vždycky to je teda ta rýže nebo nudle, to jo... Občas je s kuřecím masem, často s krevetkama nebo chobotničkama, vždycky je to ale tak pálivé, že se ve 35 stupních orosíme ještě více a pocitová teplota stoupne o dalších 10st. Někdy je kombinace neskutečně prapodivná, jako třeba rýže vařená v kokosovém mléce s vajíčkem a ančovičkama...a chilli samozřejmě. Prý typická snídaně. No nevím teda. Nebo třeba zmrzlinový pohár pod sympatickým názvem ABC s krásným obrázkem v menu. Krásně vypadal pohár i když nám přistál na stole, když jsme ale mezi zmrzlinovými kopečky začali dolovat i kousky zázvoru a kukuřice, říkala jsem si ještě – OK – jiný kraj, jiný mrav, ale když mi se mi na lžičce objevila i velká červená fazole, a to nekecám, ono to i chutnalo jako regulérní fazole a navíc jich po podrobnějším prozkoumání bylo v poháru asi deset, takže o omyl evidentně nešlo, nemohla jsem se ubránit dojmu, že tady je něco trochu divně. Jediné, za co připisuju poháru plusové body byla absence chilli. Kupodivu. Honzovi ale tahle zvláštnost chutná, takže si ji občas objednává. Ještě že ho nemůžu podezírat z toho, že je těhotný...