
Dva měsíce v Nepálu byly ve znamení téměř výhradně vegetariánské, často i veganské stravy. Ne, že by to bylo pro nás překvapením nebo by se maso nedalo vůbec sehnat... Spíš to bylo tak nějak dopředu naplánované, a to z mnoha důvodů. Od úspory peněz, přes důvody zdravotní, kdy je ve vyšších nadmořských výškách vhodné vhodné organismus „odlehčit“ a nezatěžovat těžko zpracovatelným masem, až po důvody ekologické a etické, kdy jsme si chtěli život vegetariánů alespoň na nějakou dobu vyzkoušet. Doma se ze zaběhnutých kolejí vyjíždí dost špatně, ale v Nepálu nám to šlo prakticky samo, neboť i sami Nepálci mají velkou část jídel vegetariánských. Vlastně mají především jedno typické jídlo, a to Dal Bhát. Dal Bhát se skládá z vařené rýže, čočkové polévky, trochu dušené zeleniny a hromádky restovaných brambor. Dal Bhát jí Nepálci na oběd i na večeři, my si ho občas prokládali smaženou rýží se zeleninou nebo těstovinami s rajčaty a někdy i sýrem. Vrcholem změny pak byla tomato pizza, která s reálnou pizzou moc společného neměla, ale byla to prostě změna chuti. I přes jednoduchost stravy jsme ale s jídlem nikdy problém neměli a po každodenním mnohakilometrovém pochodu byla i suchá rýže a hrneček černého čaje velkou pochoutkou! :)
