Jak NEJSME STROMY sadili stromy

To, že je Zéland po roce cestování s téměř nulovými příjmy skvělou volbou, je jasná věc. To, že nějakou práci určitě seženeme, jsme tak nějak sebevědomě předpokládali. Že ji ale budeme mít zařízenou hned dva dny po příletu, to jsme nedoufali ani v těch nejskrytějších snech!

Původním plánem bylo vyřídit v Aucklandu všechny papíry, koupit auto a vyrazit někam směr Bay of Planty, objíždět kiwi farmy a shánět job. Ono totiž během května je to asi nejtypičtější práce na Severním ostrově, a do začátku nám to připadalo jako fajn varianta. Když jsem se ale ještě ze Srí Lanky snažila kiwi farmy kontaktovat a něco si předem domluvit, všichni mi akorát odepsali, že máme dojet osobně a pak se uvidí. No tak dobrá, my teda dojedem.

Než jsme ale stihli vůbec opustit Auckland, objevil se na FB skupině Češi a Slováci na Zélandu inzerát, kdy majitel menší zahradnické firmy shání někoho (přednostně chlapa) na pár týdnů jako výpomoc. Klasická minimální mzda, zato ale jistých 8h denně, pohodový šéf i fajn kolektiv. Jo a ubytování taky zajištěno. No, sice teda evidentně shání jen jednoho a ještě k tomu přednostně chlapa, ale za zkoušku nic nedáme, a tak už vytáčím číslo a tahám z paty pohádky o tom, jak jsme pracovití a fyzicky zdatní jedinci (kdyby věděl, že už jsme rok bez práce a posledního půlroku se válíme skoro každý den na pláži, tak by nás asi nevzal, žejo). Pracovití ale podle mě jsme, takže to zas takový kec nebyl. No, potencionální šéf na moje vyprávění stejně moc zvědavý není, prý nemá čas, ale můžeme se potkat druhý den někde za městem. Není problém, píšu si adresu, ač ještě netuším, jak se tam vlastně dopravíme. To se ale vyřeší pak (čti: to už nějak vyřeší a naplánuje Honza). Druhý den teda vyrážíme busem na domluvené místo srazu. Šéf je docela sympoš, i když jeho rychlé zélandské angličtině rozumíme jen s vypětím všech sil a kreativnímu domýšlení si. Nakonec jsme ale všichni spokojení a domlouváme se (během asi deseti minut, páč zase spěchá), že se můžeme zítra večer nastěhovat a pozítří začít makat. Uff. To byla tada rychlost. Tak jo, máme práci! 😊

Druhý den tedy přijíždíme do městečka Tuakau, nedaleko Aucklandu, kde se seznamujeme s dalšími dvěma Čechy, Patrikem a Honzou, se kterými tady budem pár týdnů bydlet. Kluci už jsou tady přes dva měsíce, takže nám trochu víc přiblíží, co práce pro šéfa Allana obnáší. Všichni bydlíme přímo u něj doma, kde je na návštěvě ještě i jeho tatínek z Austrálie, takže si říkám, jestli nebude občas trochu fronta na wc nebo koupelnu, ale to se uvidí, zatím to vypadá docela pohodově a pro mě začíná nová životní zkušenost - sdílení domácnosti s pěti chlapy najednou…

No a co práce? O práci tu přecejen běží v první řadě. Tak ta byla vlastně úplně fajn (stejně jako soužití s chlapama), a to především díky tomu, že byla hodně různorodá. Některé dny jsme vyráželi už 6h ráno a vraceli se až po 17h večer a celý den fakt dost makali a sadili různé stromky a okrasné keříky. Někdy bylo ale zase práce o něco méně, a tak jsme začínali až v 7 a vraceli se kolem 16h. No a zkusili jsme si fakt všechno možné, co se údržby zeleně ve městě týče. Nic z toho by asi nebyl samo o sobě úplně dream job, ale díky různorodosti jak práce, tak lokalit, nám čas hodně rychle utíkal a vlastně to pro nás bylo svým způsobem „pořád něco nového“. A nové bylo taky to počasí, které nám po našem tropickém dobrodružství, připadalo jako úplně nejvíc super. Vlastně i ty první dny skoro konstantního deště nám přišly boží, páč nám prostě konečně nebylo vedro! A ty barvy! Podzim máme všeobecně ze všech ročních období nejraději, ale teď po 8měsících v Asii, nám připadal ještě více kouzelný. Nadšení z chladu a deště samozřejmě po pár propršených dnech vyprchalo, především taky díky tomu, že ani doma jsme se nějak zásadně neohřáli neb Zélanďani prostě asi zapalují krb, až když venkovní teploměr vykazuje mínusové hodnoty. Minimálně Allan to tak teda má, takže mnohdy jsme měli v pokoji v noci teplotu kolem 10 stupňů. No ale to není nic, co by dvoje teplé ponožky a více vrstev pyžama (čti: tepláky a dvě mikiny) nevyřešily. Takže vlastně pohoda😊

Ze 2-3 týdnů se nakonec vyklubalo týdnů 6, kdy už jsme nakonec sami šéfovi připomněli, že 23.6. je ten nejzazší den, kdy chceme vyrazit na alespoň týdenní cestu po Severním ostrově, než se pak přesuneme na Jižák, kde nás od 1.7. čeká nová práce. O tom ale až někdy příště😊

63 zobrazení
Aktuality
Momentálně jsem už téměř 1 rok na Novém Zélandu a vypadá to, že kvůli pandemii koronaviru se tady ještě nějakou dobu zdržíme.
Zajímá Vás jak se na cestách máme?
    Vyplňte svůj e-mail a žádné nové info Vám neunikne
             (E-mail nejspíš skončí ve složce "Hromadné zprávy")

© 2018 created by Jan Bystrzycki & Michaela Packová