Cestujeme po Srí Lance - vnitrozemí

Naše cesta po Srí Lance začala 26.1.2019 příletem z malajského Kuala Lumpur. Dorazili jsme někdy v noci, takže jsme měli předem rezervovaný hostel nedaleko letiště tak, abychom se trochu prospali a ráno po snídani mohli vyrazit zpět k příletové hale vyzvednout naši návštěvu (maminu se dvěma kamarády), se kterými jsme měli trávit následujících 14dní. Hned po dojemném setkání na letišti a nasoukání se do autobusu směr Colombo jsme se nadšeně vrhli na přivezené rohlíky se šunkou a české pivo (ok, kecám, pivo jsme si nechali až na večer, aby bylo dobře vychlazené). Poté, co jsme dožvýkali poslední sousto a začali zase trochu víc vnímat, jsme se rozpovídali tak, že hodinová cesta utekla jakoby nic. Z autobusového nádraží by to bylo docela kousek k hl. železničnímu nádraží Colombo Fort, ale obtěžkáni krosnami a klasicky nezkušeně, jak už to v prvních dnech cestování bývá, jsme se nechali obalamutit tuktukářem a domluvili si odvoz přímo k dalšímu ubytování v Colombu, kde jsme měli ten den v plánu pouze pořádný odpočinek a zasloužený relax ve střešním bazénu s výhledem na moře. Především naše návštěva si to po dlouhém letu z ČR rozhodně zasloužila.





TIPY NA CESTU

✔ Nezapomeňte si uvědomit, že mezinárodní letiště se nenachází přímo v Colombu, ale spíše poblíž menšího městečka Negombo, takže pokud přiletíte někdy večer/v noci je lepší si na první noc předem zajistit ubytování přímo v Negombu/poblíž letiště a druhý den se teprve vydat na další cestu.

✔ Pokud přiletíte během dne a nechcete vyhazovat peníze za předražené tuktuky a taxikáře, kteří číhají za branou letiště a budou klidně bezostyšně tvrdit, že odtud žádné autobusy nejezdí, tak jim hlavně nevěřte. Pro jistotu taxikářům nevěřte vůbec nikdy a nikde na světě a zkuste se vždy raději poptat třeba obsluhy letiště. Každopádně zpět ke Srí Lance - zde odjíždí autobubs každých cca 30minut kousek od letištní haly a jede přímo do centra Colomba. Oproti taxíku to vyjde samozřejmě na pár korun a jízda trvá něco málo přes hodinku😊.

✔ Samotné Negombo ani Colombo nás nijak moc nezaujalo (vrátili jsme se sem ještě několikrát) a díky vysoké koncentraci lidí a vyhřáté betonové džungli jsme se vždy jen těšili, až budeme moci vypadnout, takže doporučujeme, obzvlášť pokud máte na celou Srí Lanku třeba jen 14dní, se zde moc nezdržovat a vyrazit co nejdříve někam dál.




DEN 2

Ráno po snídani jsme se všichni plni sil vydali zpět směr Colombo Fort (tentokrát už jsme se na tuktuk vykašlali a za zlomkovou cenu popojeli pár zastávek vláčkem). Z hlavního vlakového nádraží jsme pak po pár dotazech místních a pár minutách pěší chůze dostali na hlavní autobusové nádraží, kde už nebyl problém doptat se na cestu do Dambully. Autobus jsme tedy našli bez problémů, batohy naházeli částečně do kufru dozadu a částečně přímo vedle řidiče a než jsme se stihli usadit, už jsme vyjížděli. Cesta byla pohodová a díky tomu, že jsme měli už od začátku místo k sezení, uteklo necelých pět hodin jízdy fakt rychle. V Dambulle jsme pak jen podle předem zjištěných informací přesedli na místní autobus a během patnácti minut dorazili do Innamaluwy – cíle dnešní cesty. Ubytování jsme našli bez problémů a můžeme vřele doporučit. Sigiriya sweet home má moc příjemné majitele a pohodovou terásku, na které se večer krásně sedí a popíjí místní pálenka nebo jen usrkává vynikající černý čajík. My jsme měli ještě dost energie, a tak jsme se vydali na procházku po okolí a došli až ke břehu malebného jezírka, ze kterého jsme pozorovali slunce pomalu zapadající za obzor.

Díky nedaleko stojícímu stánku s čerstvým ovocem jsme si vychutnali i skvělý ananas a čerstvý kokos. Mňam!:) Na večeři nám pak hostitelé připravili doslova hostinu. Zjednodušeně to byla sice jen rýže s kuřecím masem a dušenou zeleninou, ale ta chuť – asi nejlepší Rice & Curry, které jsme zatím na Srí Lance vyzkoušeli! Po večeři zbývalo jen naplánovat další den, s čímž nám majitelé ochotně pomohli a domluvili nám na celý den džíp, díky kterému jsme toho stihli mnohem více, než bychom zvládli s pomocí hromadné dopravy.




TIPY NA CESTU

✔ Hodně lidí se vydává z Colomba nejdříve do historického městečka Kandy, odkud pak podnikají jednodenní výlet do Dambully a Sigiriye, což je samozřejmě taky možnost. Rozhodně ale stojí za zvážení i naše varianta – cesta z Kolomba přímo do Dambully, popř. Sigiriye (bus cca 5hodin), ubytovat se, na druhý den si projet všechny památky, které chcete navštívit, opět přespat a další den vyrazit autobusem do Kandy, popř. dál na jih.

✔ Pokud se ubytováváte u místních a mají na bookingu v recenzích, že skvěle vaří – rozhodně si nechte na večeři ukuchtit místní rice&curry. Sice to je často o něco málo dražší než v lokální restauraci, ale stojí to za to. Porce jsou obrovské, a i když po dvou týdnech máte pocit, že ani nic jiného nejíte, vůbec to nevadí, protože to fakt každá rodina připravuje úplně jinak a pokaždé máte pocit, že ochutnáváte nové jídlo 😊




DEN 3

Jak jsme se s našimi hostiteli domluvili, tak se i stalo a po výborné snídani na nás před domem čekal přistavený džíp, který nás rovnou odvezl k hlavnímu bodu našeho dnešního programu – impozatní Sigirii, na které jsme už z dálky mohli oči nechat. Pravda, oči navrch hlavy jsme měli i při pohledu na ceny vstupného. Pro místní to totiž dělá 50Rs, kdežto pro zahraniční turisty je cena 5520Rs. Mazec! Sice jako samozřejmě rádi podpoříme místní ekonomiku a na dvojí metr v cenách jsme si už dávno zvykli, ale tohle nám přišlo přecejen trochu moc. I přesto vysokou cenu byl ale areál plný turistů, kteří po vstupu do bývalých královských zahrad s výhledem na Lví skálu určitě na předražené vstupné okamžitě zapomněli.

Jen Honzík si pod vousy půlku cesty mrmlal, že to je fakt nehoráznost, takhle z nás zdírat prachy za starý kámen uprostřed parku 😊. Lehce ho obměkčil až krásný výhled z vrcholku Lví skály, kde ale k naší nelibosti bylo fakt hodně lidí.

Za návštěvu, kromě celých zahrad i schodů, které vedou na vrchol Sigiriye, stojí rozhodně i muzeum, které najdete hned u vstupu/východu z tohoto areálu. Je už naštěstí v ceně vstupenky a oproti jiným muzejím, které jsme už na Srí Lance stihli navštívit, musím říct, že toto je to jediné, které opravdu stálo za návštěvu a bylo se tam na co koukat.




TIPY NA CESTU

✔ Pokud se vám nechce platit 5520 Rs. za vstupné, dá se ušetřit, pokud Lví skálu Sigiriya vyměníte za protější, o něco menší, Pidurangalu, která sice nemá příjemné zahrady, muzeum nebo bohatou historii, ale na Sigiriyu je odtud luxusní výhled a západy slunce jsou prý odtud mnohem krásnější. No a vstupné je pouze 500 Rs.



Hned po návštěvě Sigirie nás už před areálem čekal „náš“ džíp, který nás odvezl nejdříve na oběd a poté už na včera narychlo domluvené sloní safari. Safari jsme plánovali až někde více na jihu, kde jsou ty největší a nejznámější národní parky, ale tady nás lákala vidina menšího počtu turistů a snad i většího počtu slonů, který nám místní slibovali. Slony jsme sice viděli, ale mnohem více jsme viděli džípů, křižujících celý areál tam a sem, které často vezly na korbě jen JEDNOHO člověka. O ekologii nebo šetrnosti se tady fakt mluvit nedá a tak i zážitek samotného pozorování zvířat byl v našem případě trochu rozpačitý. Určitě stálo za to to jednou zažít. Jak stádo slonů, tak i buvolů nebo různých druhů ptáků byl hodně zajímavý, návštěvu dalšího parku jsme už ale zavrhli s tím, že jeden bohatě stačil. Celý safari zážitek trval asi 3hodiny čistého času plus hodina cesty do/z parku.

Po cestě zpět k ubytování jsme řidiče poprosili o krátkou zastávku v místním liquer shopu, kde jsme si koupili láhev tradiční kokosové pálenky (která mimochodem kokos chuťově vůbec nepřipomíná), ve vedlejším stánku nějaké to ovoce a jelo se domů.




TIPY NA CESTU

✔ Pokud byste na Srí Lance chtěli vyzkoušet místní pivo nebo tvrdší alkohol s názvem Arak, nehledejte ho v klasickém obchodě nebo lokálních restauracích. Na prodej alkoholu je potřeba speciální licence, kterou mívají jen v dražších turistických barech a restauracích, popř. ve specializovaných prodejničkách s alkoholem. Kohokoliv se ale zeptáte na „liquere shop“ nebo „beer shop“, určitě vám rád poradí. Fyzicky pak obchůdek vypadá jako cela předběžného zadržení a v zamřížované prodejně si přes malé okýnko můžete objednat požadovaný nápoj. Alkohol je celkově o něco dražší než u nás v ČR, ale není to až tak šílená pálka.




DEN 4

Ráno jsme opět využili možnosti džípu, který nás jednak zavezl do Dambully, a taky (a to především) nám během návštěvy skalních chrámů pohlídal batohy a hodil nás od chrámu rovnou na nádraží. Sami s Honzou bychom asi džíp nebrali, ale tím, že nás bylo pět (čímž se skupinka stává lehce imobilnější) a náklady se rozdělily, nebylo co řešit. V Dambulle jsme se tedy zdrželi jen jedno dopoledne, kde jsme si ve skalních chrámech prohlídli neskutečné množství soch Buddhy a už bylo na čase vyrazit autobusem směr Kandy. V Kandy je nespočet ubytovacích možností kolem jezera v centru města.

My měli rezervované dvě noci, a jelikož jsme už byli dost utahaní, dali k večeru jen krátkou procházku a něco dobrého k snědku. Na turisticky oblíbených místech můžete dnes nelézt na jídelním lístku téměř vše, od pizzy až po šťavnatý burger. My ale razíme heslo, že do Asie jsme přijeli ochutnat místní speciality, a tak se snažíme stravovat lokálně. A co si budeme povídat, ona ta kvalita západní kuchyně tady není nijak ohromná, zato rýži umí Asiati dochutit jako nikdo jiný na světě.




TIPY NA CESTU

✔ Pokud se snažíte najít dobrou lokální restauraci a nemůžete si vybrat, všímejte si hlavně toho, kde jedí místní. Pokud se totiž zeptáte na radu, místňák vás buď zavede do podniku, který vede jeho brácha, popř.kamarád, což rozhodně není záruka kvality anebo vás v dobré víře nasměruje k nejdražší turistické variantě široko daleko. Kde si teda můžete dát tu pizzu. Pokud ale chcete ochutnat opravdu místní jídlo, sledujte místní lidi a určitě nebudete litovat😊. Možná vám teda posolí ananasový džus, jako se stalo například nám, na druhou stranu ale zažijete autentickou atmosféru místní jídelny a pochutnáte si na opravdu lokálních jídlech.




DEN 5

Pátý den byl hodně nabitý. S panem domácím jsme si domluvili auto i s řidičem na celý den a díky tomu stihli opravdu hodně. Hned ráno po snídani jsme vyrazili směr sloní záchranná stanice Millenium Foundation (nachází se nedaleko sirotčince Pinnawala). Zde si můžete vybrat z různých balíčků vstupu od těch základních, kde je v ceně pouze prohlídka areálu, mytí slona a místní „minimuzeum“, kde se dovíte hodně informací především ohledně chovu slonů, ale i historii této organizace. Po celém areálu si taky můžete pročíst informace o životě jednotlivých „chovanců“, jako například věk, proč byli dovezeni do záchranné stanice nebo třeba jaké je jejich oblíbené ovoce😊. Nám tenhle „základní balíček“ bohatě stačil, jen jsme si ještě nakonec připlatili za košík ovoce a jednoho ze slonů jím nakrmili😊.

V těch dražších variantách si můžete připlatit třeba za jízdu na slonovi nebo oběd. Na slonech jsme jezdit rozhodně nechtěli a na oběd byl ještě čas, takže jsme se spokojili se základní vstupenkou a po prohlídce plni dojmů spěchali k džípu, abychom popojeli k jedné z bylinkových zahrad (spicy garden). Takovýchto ukázkových zahrad je v okolí několik a kterýkoliv řidič vám v nich ochotně zastaví. Prohlídka je zpravidla zdarma, průvodce vás seznámí s jednotlivými bylinkami (vanilka, skořice, kurkuma, pepř,…), povykládá, co k čemu slouží a co z jednotlivých rostlin vyrábějí a nakonec vás dovede do malého obchůdku s hotovými výrobky. Násilím vás nutit ke koupi nebude, ale tak nějak se očekává, že si alespoň balíček skořice nebo lahvičku vanilkového extraktu koupíte.

Další zastávkou pro nás byl oběd v místní restauraci – další moc výborné rice&curry – a jelo se do Královské Botanické zahrady Peradeniya. Na to, jak se nám na prohlídku květin moc nechtělo, jsme byli víc než mile překvapeni. Zahrada je fakt obrovská a každý si tam najde to svoje. Od prohlídky orchidejí nebo růží až po procházku mezi šíleně vysokými palmami, které tam rostou snad odvždycky. Já vím, že to není moc sofistikovaný údaj, ale přesně to nevím a nechci kecat😊Jisté je, že tam jsou ty stromy hodně dlouho a tak krásně uspořádané, že to působí fakt královským dojmem.

V parku jsme strávili asi 3hodinky a byl čas se vrátit k ubytování, kde jsme jen vzali do batůžku šátky na večer (aby nám zakryly kolena) a vyrazili do nedalekého hotelu na představení Kandyjských tanců. U vstupu jsme do ruky dostali dokonce program ve slovenštině, takže jsme si během představení mohli přečíst, co který tanec znamená a při jaké příležitosti se tančí(l). Na závěr dne jsme po představení ještě uháněli do centra města k Chrámu Buddhova zubu, kde se každý den večer koná ceremoniální otvírání Síně s relikvií Buddhova zubu. Samotný zub rozhodně neuvidíte, pokud se ale protlačíte davy (především věřících), kteří na tento okamžik netrpělivě čekají, můžete zahlédnout zlatou schránku, ve které je relikvie uložena. Mě se při pohledu na zbožné místňáky zdálo „nemístné“ se rvát dopředu, nedejbože si jejich uctívanou památku fotit. Couvla jsem tedy omluvně dál a pustila před sebe ženy v bílém, které se kýženého okamžiku nemohly dočkat. Ono celkově pro nás Evropany nejde asi o nic tak extra zvláštního. Docela pěkný chrám, klasicky velké množství sošek Buddhy nejrůznějších velikostí a všudepřítomní věřící oděni v bílé barvě. Musím říct, že mnohem víc než samotný chrám nebo nějaká relikvie mě zaujala právě ta sváteční atmosféra tohoto místa, díky které stojí za to jej rozhodně navštívit.




TIPY NA CESTU

✔ K návštěvě chrámu Buddhova zubu nezapomeňte na vhodné oblečení, tedy přikrytá ramena a kolena. U vstupu vás kromě kontroly oblečení čeká ještě kontrola tašek, zda nepřenášíte třeba nějakou výbušninu a těsně před vchodem do chrámu i fronta na úschovnu obuvi (platí se až při vyzvednutí).




DEN 6

Ráno po snídani jsme měli domluveného Tuktuka, který nás odvezl rovnou na vlakové nádraží, a my se vydali na dlouhou cestu vlakem do krásného městečka Ella, obklopeného kolem dokola horami a čajovníky. Cesta to byla ale opravdu náročná. Už jen nastoupit do přeplněného vlaku na nádraží v Kandy stálo za to. Věděli jsme, že musíme „rychle“ abychom chytli dobré místo, ale když začal přijíždět vlak a už i bez nás (a peronu plného lidí) z něj trčela samá ruka a noha, nám bylo jasné, že místo k sezení rozhodně nehrozí. Vlastně vůbec jsem začala pochybovat, že se tam jakkoliv nacpeme, ale světe div se, lidi se smáčkli ještě víc a po pár minutách byli všichni cestující natlačeni vevnitř a mohli jsme vyrazit. Představa sedmihodinové jízdy v takto napráskaném vlaku byla šílená, ale člověk si často nemůže danou situaci představit až do doby, kdy ji sám nezažije. Pak zjistí, že mu hold nic jiného nezbývá a že přežít se dají i horší věci. No a po pár dnech pak i takovýto šílený zážitek hodnotí jako strašně vtipnou zkušenost a přidá cestu na seznam nejvíce dobrodružných a nejčastěji vyprávěných historek z celé cesty. A o zážitky nám u cestování jde především, no ne?:) Každopádně jsme cestu přežili, mamku s obvázaným kolenem, které nedávno prodělalo operaci menisku, dokonce pustili asi po hodině jízdy i sednout, takže všechno v pohodě. Chuť na něco k jídlu nebo pití nás pro jistotu přešla okamžitě, neb představa nutnosti tlačit se k vlakovému záchodku, který vlastně ani nevíme, jak vypadal, neboť byl stejně zabarikádovaný krosnami a těly cestujících, byla opravdu nemilá. To si člověk opravdu dvakrát rozmyslí, zda raději nevydrží pár hodin bez příjmu potravy a tekutin. Umím si představit, že než tuto vlakovou trasu kdysi vyhlásil Lonely planet za jednu z nejkrásnějších tras světa, musela být cesta vlakem mezi čajovými políčky a horskými průsmyky opravdu krásná. Teď se díky množství turistů (ale i místních) stala zase úplně jiným nevšedním zážitkem, který možná není vždy úplně „krásný“, ale rozhodně je nezapomenutelný!

Do Elly jsme dorazili někdy odpoledne, prošli centrem a zamířili k našemu ubytování. Fotky na bookingu nezklamaly a samozřejmě dosti zkreslily danou realitu, kdy majitel opomněl zachytit půlku rozestavěného domu, ze kterého se ozývaly rány sbíječky a hlasy dělníků intenzivně pracujících na dokončení stavby. Přízemí bylo nicméně hotovo, tak proč tam neubytovat turisty, žejo. Po majitelově příslibu, že sbíječka pojede pouze do osmé hodiny večerní, jsme se rezignovaně pustili do vybalování věcí, neboť jsme zde plánovali strávit následující tři noci. Jak ale majitel slíbil, tak i bylo a dělníky ze stavby jsme už od toho včera po celé tři dny neslyšeli. Díky dostatečné časové rezervě v Elle jsme se rozhodli už nic velkého ten večer nepodnikat a pouze se zašli projít do centra a vyhledali něco dobrého na zub. Na zpáteční cestě nemohl chybět nákup pálenky Arak a dva zralé ananasy, aby bylo večer u čeho sedět a vykládat. Všichni jsme ale byli po cestě vlakem tak znavení, že jsme si sotva nalili dva panáky a jednohlasně se shodli, že je nejvyšší čas jít se pořádně prospat.



DEN 7

Ráno jsme měli domluvenou snídani od pana domácího na 8:00 a někdy kolem půl deváté vyráželi na procházku k fotogenickému mostu Nine Archers Bridge, který je obklopen menšími čajovými políčky a prostě celkově působí fakt pohádkovým dojmem.

Dorazili jsme právě včas, abychom (úplnou náhodou) v dálce slyšeli právě přijíždějící vlak, který tudy projíždí jen několikrát za den. Takže pokud se zde chystáte, rozhodně doporučuji hned po snídani, kdy můžete zastihnout vlak, který tudy projíždí cca 9:20. Most sám o sobě je moc pěkný, ale vláček mu dodává ještě lepší atmosféru. Jakmile projel, cvakli jsme si ještě pár dalších fotek, občerstvili se džusem z čerstvého ananasu a pokračovali směrem Little Adam´s peak, ke kterému se jde pohodovou chůzí další cca 1,5h. Těsně pod vrcholem Little Adam´s peaku postavili nedávno Zip Line (tzv. Gorolšus), takže jsme chvíli sledovali, jak zde plno lidí dovádí na téhle moderní atrakci. Po krátké pauze jsme pak pokračovali rovnou na vrchol, odkud je krásný výhled na Ella Rock a okolní kopečky.

V dálce jsme dokonce zahlédli továrnu na zpracování čaje a rozhodli se, že místo zdlouhavé návštěvy Lipton Seatu (na který se vychází/vyjíždí z vesnice Haputale) se zajedeme tuktukem podívat pouze k této bližší továrně v Elle. Cestou zpět jsme tedy vůbec nespěchali a užívali si skvělého počasí a na evropské poměry celkem malého počtu turistů. Těsně před ubytováním jsme si skočili na výborný oběd, doma dali osvěžující sprchu a k večeru se nechali odvézt ke zmiňované čajové továrně. Cestou jsme potkali další čajová políčka, ale továrna samotná pro nás byla docela zklamáním. Bohužel byl ten den odstaven provoz (neboť byl víkend) a poslední komentovaná prohlídka nám utekla před nosem. Nakoupili jsme si tedy alespoň nějaké ty čaje a vydali se zpět do centra.




TIPY NA CESTU

✔ O několik týdnů později jsme navštívili i zmiňovaný Lipton´s Seat, kolem kterého jsou nesrovnatelně krásnější výhledy na čajové plantáže a políčka, stejně tak jako místní továrna (nejvější na Srí Lance) má co nabídnout a komentovaná prohlídka stojí rozhodně za návštěvu. Pokud zvažujete, že obětujete půlden zastávce v Haputale a návštěvě Lipton Seatu, rozhodně nebudete litovat!




DEN 8

Druhý den v Elle se naše pětičlenná výprava rozdělila na dvě části, a tak zatímco se Honza vydal se známými na nedalekou (ale o to náročnější) horu Ella Rock, my jsme si s mamkou udělaly pohodové dopoledne, nakoupily pár suvenýrů, daly si výborné banánové palačinky Roti s kávou a pořádně probraly, co a jak nového doma, jak se daří všem ostatním příbuzným i známým. Po pěti měsících, kdy jsem byla doma naposled, bylo pořád o čem povídat😊. Když se k nám po pár hodinách připojili výletníci z Ella Rock, dali jsme si společný oběd a vyrazili už opět v pěti členech k nedalekému vodopádu Ravana Falls. Nevíme, zda to bylo tím, že byl druhý den velký svátek a tedy očistná koupel byla něčím tradičním anebo zda se místní vodopád klasicky užívá jako hromadná sprcha, nicméně, ať je to tak či tak, byli jsme v šoku z množství lidí na metr čtvreční, kteří si jeden vedle druhého dopřávali pořádnou koupel (samozřejmě aniž by se svlékli do plavek) a nešetřili ani použitím mýdla a šamponu, takže se, jinak asi krásný vodopád, proměnil v jednu velkou mýdlovou louži. No, koupel nás přímo nelákala, ale bylo zajímavé místní cvrkot chvíli pozorovat. Oskar se nakonec osmělil a jako jeden z mála turistů do vody přecejen také vlezl a užil si tedy opravdu lokální koupel. I když tedy bez trička a bez šamponu trochu vyčníval z řady😊.



TIPY NA CESTU

✔ Pokud máte nějaký čas navíc a očekáváte od vodopádu trochu víc, než jen tlupy místních, zažívajících očistnou koupel, zkuste vygooglit Diyaluma Falls. Jedná se o druhý největší vodopád na Srí Lance a je o dost dál od centra Elly, takže se k němu musíte dopravit buď tuktukem nebo si pronajmout motorku. Každopádně by tam ale mělo být podstatně méně lidí, což my zatím nemůžeme potvrdit, neb se nám tam doposud nepovedlo zajet, ale rozhodně to ještě plánujeme stihnout😊.




DEN 9

A je to tady. Po víc jak týdenní cestě vnitrozemím se konečně vydáváme směr jižní pobřeží nachytat trochu toho bronzu a užít si parádní srílanské vlny. A že ty tady opravdu stojí za to! Naší první zastávkou bylo městěčko Tangalle, kde jsme strávili 2noci a poté se přesunuli do turisticky nejoblíbenější Mirissy. Ačkoliv se všude píše, že jsou to ty nejlidnatější pláže na Srí Lance, což teda asi opravdu jsou, nedá se to s přelidněnýma plážema Evropských destinací vůbec srovnat, takže pokud váháte, zda raději něco klidnějšího nebo „šílenou“ Mirissu je to na vás, rozhodně to tady ale není „lehátko na lehátku“, jak jsem se po přečtení několika cestopisů kdysi obávala. Během naší tříměsíční etapy na Srí Lance máme v plánu prozkoumat rozhodně více pláží, takže jejich bližší porovnání přidám časem😊.


109 zobrazení
Aktuality
Momentálně jsem už téměř 1 rok na Novém Zélandu a vypadá to, že kvůli pandemii koronaviru se tady ještě nějakou dobu zdržíme.
Zajímá Vás jak se na cestách máme?
    Vyplňte svůj e-mail a žádné nové info Vám neunikne
             (E-mail nejspíš skončí ve složce "Hromadné zprávy")

© 2018 created by Jan Bystrzycki & Michaela Packová